Mnoho lidí dnes žije s pocitem, že by měli dělat víc. Být aktivnější. Výkonnější. Viditelnější. Jako by hodnota člověka rostla úměrně tomu, kolik toho zvládne, kolik času využije a kolik energie vydá. Jenže dřív nebo později se u mnohých z nás objeví tiché, ale vytrvalé napětí. Pocit, že i když „fungujeme“, něco je vychýlené. Že jsme možná hodně činní, ale...
(a proč týdenní či čtrnáctidenní setkávání přináší hlubší změnu – pohled psychoterapeutky z Brna) Před časem za mnou přišla klientka, která už měla s terapií zkušenost.Vyprávěla mi, že před lety chodila na psychoterapii jednou za měsíc. První sezení prý bylo úžasné – cítila se lehčí a plná naděje. Ale čas mezi setkáními byl tak dlouhý, že pokaždé znovu zapadla do starých návyků.„Měla...
Uprostřed prázdna Prázdniny. Dovolená. Volné dny.Pro děti slib zábavy, pro rodiče často i výzva: Jak naplnit čas, aby byl smysluplný? Co ještě vymyslet, zařídit, naplánovat, zažít…? Ale i když jsme se už rozběhli, zkusme se na chvilku zastavit. Co vlastně znamená mít prázdniny? Slovo prázdniny v sobě nese význam, který často míjíme – být prázdní, mít volno. Prázdno od rutiny....
Často ve své praxi pozoruju, jak málo trpělivosti a soucitu se sebou ženy mají. A paradoxně právě v těch případech, kdy se záměrně rozhodly, často kvůli tomu, že onemocněly, pro zásadní změnu přístupu k sobě samé. Rozhodly se být k sobě laskavější. Pochopily to a „pracují“ na tom. Mnohé už ve svém životě změnily a přenastavily, protože pochopily, jak moc jsou pod vlivem přehnané...
Hranice mezi světy živých a mrtvých se v tyto dny opět po roce ztenčuje. Už kdysi jsem tady o specifičnosti tohoto času psala. A ještě dříve o nutnosti jakkoli se žalu a zármutku nevyhýbat. A protože je pro (náš) život vztah se smrtí klíčový, připadá mi dobré znovu pohled tímto směrem zaostřit. Proč je vlastně náš vztah se smrtí klíčový Klíčovým ho v první řadě...
Vždycky všechno vzorně splněno. Spolehlivě. Někdy přímo brilantně. Podle rovnice sebepotvrzení – když mě chválí, jsem v pořádku – je pro ni pochvala nejen odměnou, ale i hnacím mechanismem, že to má smysl, že její život má smysl, že ona má smysl. Tak se snaží dál – a ještě víc. Při takovém nastavení je skoro nemožné, aby ji nějaká...
Čím jsme mladší, tím snadněji nás může jakékoli zaklínadlo (vlastní i cizí – v dobrém i ve zlém) začarovat. A pak trvá pěknou řadu let, než ho prolomíme a z jeho vlivu se osvobodíme. Minimálně abychom si mohli svobodně rozmyslet, zda chceme nadále zůstávat pod jeho vlivem. Zaklínadlo nevnímané dcery Byla jedna rodina. Máma a táta, kterým se s rozdílem 2 let narodily 2...
Život je takový, jak ho prožíváme Každý jeho okamžik naplňujeme svým prožíváním a tvoříme ho, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. V širších přírodních zákonitostech zobrazuje právě adventní čas stav niterného rozpoložení, kdy nám může všechno připadat ztracené, nepřejícím až krutým mrazem omráčené, ztuhlé a bezvýchodně zavřené. V těchto podmínkách není těžké přicházet o důvěru a někdy docela ztratit naději....
Po celý rok mě provází kniha pokorné obdivovatelky a znalkyně přírody Aleny Naďové – Žena v proměnách roku. Je o zrcadlení přírodního cyklu v životě ženy a vždycky už se na kontakt s tímhle krásně pojatým propojením těším. Začal říjen. Listuji tedy kapitolu věnovanou právě příchozímu měsíci barev, vůní, zralosti a rovnováhy. Zaujalo mě, že pohybem října je uvolnění[1] a čtu dál: „Učíme se...
Začíná nový školní rok. Jako přílivová vlna se náhle všude objevuje vysoká intenzita štěbetání a rapování dětí různého věku. V éteru se promíchává s typickou vůní čerstvě naleštěných školních tříd a pak taky s tím vším, co se v těchhle školních třídách odehrává, a den za dnem otiskuje razítka do rozvíjející se sebehodnoty mladých lidí. Jasně že nemyslím ta roztomilá razítka z první třídy...
