I po těch deseti letech, co se s Panem známe, je to stejně občas docela těžké. Vzbudit se v noci vytržena panickou hrůzou a sledovat, jak mým tělem procházejí vlny děsu v podobě bušícího srdce a touhou běžet a běžet, je fakt náročné. Hrůza, že přicházím o „svůj“ život, je vlastně archetypální hrůzou o Život jako takový. Je v něm strašidelná, děsivá hrůza všech těch,...
„Vím, že jsem musela udělat změnu – chtěla jsem to – ale přesto se teď moc bojím a mám úzkost…“ Takto začíná mluvit na sezení mladá dáma Laura, která udělala nedávno ve svém zaměstnání změnu a za mnou přichází, abych ji pomohla s pocity strachu, které se vynořily, a jsou stále silnější a neodbytnější. Nechce do nového zaměstnání nastoupit úzkostná a plná strachu. Chce se...
V čase letních prázdnin mi zvoní telefon s číslem mé dávné přítelkyně. (Píši dávné, ne proto, že už bychom přítelkyněmi nebyly, ale proto, že nás naše životní cesty fyzicky oddělily, a podoba našeho přátelství se v běžícím čase scvrkla na esemesková narozeninová a novoroční přání.) Zvedám telefon a ozývá se: „Jestli mě nepomůžeš ty, tak už nikdo.“ Věta se silným nábojem… Nechápu...
