(esej k tématu lehkosti bytí) Lehkost jako podezřelé slovo Slovo lehkost v sobě nese zvláštní napětí. Na jedné straně přitažlivost, na druhé nedůvěru. Jako by v něm bylo cosi, co slibuje úlevu, ale zároveň hrozí, že se stane zkratkou. Možná právě proto je lehkost tak často hledána tam, kde nemůže být — v úniku, zapomnění nebo zjednodušení. A míjena tam, kde se...
(třetí část eseje o lehkosti bytí) Proč je potřeba to pojmenovat Když mluvím o lehkosti bytí, znovu a znovu se ukazuje, že je stejně důležité říct, co tím nemyslím, jako to, co tím myslím. Slovo lehkost je totiž zatížené představami, které s mým pojetím nemají mnoho společného. A právě tyto představy často způsobují, že lehkost působí podezřele, dráždivě nebo nedůvěryhodně....
(pokračování eseje o paradoxu lehkosti bytí) V předchozím článku jsem psala o paradoxu lehkosti bytí, která se nerodí z prázdna ani z úniku, ale až po projití tíhy. O lehkosti, která je zralá, zakotvená a únosná právě proto, že život jsme neobešli, ale vzali adekvátně vážně. Jenže existuje ještě jiná rovina lehkosti, která se neobjevuje až „poté“. Lehkost, která se rodí uprostřed...
(esej k mé knize Lehkost mého bytí) Úvodní zastavení Cítím potřebu se vrátit k otázce, o čem moje kniha Lehkost mého bytí ve skutečnosti je. Ne proto, že by byla nepochopená, ale proto, že její samotný název v sobě nese paradox. Paradox, který může být pro mnohé iritující. Slovo lehkost má totiž v běžném jazyce i kulturní paměti často jinou konotaci, než s jakou...
Mnoho lidí dnes žije s pocitem, že by měli dělat víc. Být aktivnější. Výkonnější. Viditelnější. Jako by hodnota člověka rostla úměrně tomu, kolik toho zvládne, kolik času využije a kolik energie vydá. Jenže dřív nebo později se u mnohých z nás objeví tiché, ale vytrvalé napětí. Pocit, že i když „fungujeme“, něco je vychýlené. Že jsme možná hodně činní, ale...
Uprostřed prázdna Prázdniny. Dovolená. Volné dny.Pro děti slib zábavy, pro rodiče často i výzva: Jak naplnit čas, aby byl smysluplný? Co ještě vymyslet, zařídit, naplánovat, zažít…? Ale i když jsme se už rozběhli, zkusme se na chvilku zastavit. Co vlastně znamená mít prázdniny? Slovo prázdniny v sobě nese význam, který často míjíme – být prázdní, mít volno. Prázdno od rutiny....
Často ve své praxi pozoruju, jak málo trpělivosti a soucitu se sebou ženy mají. A paradoxně právě v těch případech, kdy se záměrně rozhodly, často kvůli tomu, že onemocněly, pro zásadní změnu přístupu k sobě samé. Rozhodly se být k sobě laskavější. Pochopily to a „pracují“ na tom. Mnohé už ve svém životě změnily a přenastavily, protože pochopily, jak moc jsou pod vlivem přehnané sebekritiky, a že...
Hranice mezi světy živých a mrtvých se v tyto dny opět po roce ztenčuje. Už kdysi jsem tady o specifičnosti tohoto času psala. A ještě dříve o nutnosti jakkoli se žalu a zármutku nevyhýbat. A protože je pro (náš) život vztah se smrtí klíčový, připadá mi dobré znovu pohled tímto směrem zaostřit. Proč je vlastně náš vztah se smrtí klíčový Klíčovým ho v první řadě...
Čím jsme mladší, tím snadněji nás může jakékoli zaklínadlo (vlastní i cizí – v dobrém i ve zlém) začarovat. A pak trvá pěknou řadu let, než ho prolomíme a z jeho vlivu se osvobodíme. Minimálně abychom si mohli svobodně rozmyslet, zda chceme nadále zůstávat pod jeho vlivem. Zaklínadlo nevnímané dcery Byla jedna rodina. Máma a táta, kterým se s rozdílem 2 let narodily 2...
Život je takový, jak ho prožíváme Každý jeho okamžik naplňujeme svým prožíváním a tvoříme ho, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. V širších přírodních zákonitostech zobrazuje právě adventní čas stav niterného rozpoložení, kdy nám může všechno připadat ztracené, nepřejícím až krutým mrazem omráčené, ztuhlé a bezvýchodně zavřené. V těchto podmínkách není těžké přicházet o důvěru a někdy docela ztratit naději....
