Tajemství malé chvíle. Až si uvaříte svůj čaj, vyzkoušejte si, jak být plně v přítomnosti
Po celý rok mě provází kniha pokorné obdivovatelky a znalkyně přírody Aleny Naďové – Žena v proměnách roku. Je o zrcadlení přírodního cyklu v životě ženy a vždycky už se na kontakt s tímhle krásně pojatým propojením těším.
Začal říjen. Listuji tedy kapitolu věnovanou právě příchozímu měsíci barev, vůní, zralosti a rovnováhy. Zaujalo mě, že pohybem října je uvolnění[1] a čtu dál:
„Učíme se být plně v přítomnosti a vidět vše, co obsahuje.“
Být v přítomnosti a vidět vše, co obsahuje
V běhu všedních dnů se může zdát, že učit se být plně v přítomnosti, je nad síly běžného smrtelníka – a to i v době, kdy v přírodě nastává podzim, zpomalení a zvnitřnění. Kdo na to má čas? Ztišovat se a rozpoznávat? A když už – tak kdo má zrovna chuť procházet se ve ztišení procesem rozpoznávání, ve kterém nás může ledasco (i nemile) překvapit?
A kdo má na to čas čistit si každý den zuby? Ozve se z nitra naše duše…
Ano. Nějak tak prostě zároveň tušíme, že umět rozpoznat, co se v přítomnosti děje, za to úsilí stojí. Tohle úsilí se totiž opravdu vyplatí. A paradoxně přináší (na rozdíl od jiných usilováních) životní svěžest a větší všeobecnou spokojenost. Protože nás spojuje s tím, co je skutečně pravdivé a živé.
Nejde o cíl stát se mistrem meditace nebo kontemplace. Přestože kultivace v těchto činnostech je pro naše životy jednoznačně velebící, jde mnohem více o toto – hluboce v sobě ukotvit praktickou zkušenost, že dovednost být plně v přítomnosti ovládáte pokaždé, když si to umožníte.
Prozradím vám tajemství: Stačí jedna malá chvíle. Jedna malá chvíle, během níž svoje úsilí zaměříte k vědomému zastavení.
Až si uvaříte svůj oblíbený čaj, kávu nebo kakao, a až si pod hebkou dekou vytvoříte zahřáté místečko, ještě před tím, než vejdete do kontaktu se svojí oblíbenou knihou, filmem či seriálem, na který se těšíte -, vzpomeňte si na tajemství jedné malé chvíle a svoje úsilí lehce zaměřte k zastavení. Ano, vím, že už v zastavení jste. Sedíte přece a pijete svůj čaj. Ale přesto – udělejte toto zastavení vědomým a naplňte ho svojí pozorností: Otevíráte prostor, v němž můžete uvidět a uslyšet, co vše obsahuje vaše přítomná chvíle.
Recept, jak ukotvit praktickou zkušenost bytí v přítomnosti
- Udělejte si pohodlí sama (sám) se sebou. Připravte si svůj oblíbený teplý nápoj a třeba se zabalte do hebké deky.
- Ujasněte si, co máte chuť udělat. Pustit si hudbu, film, seriál, rozhovor s inspirativním člověkem? Nebo se začíst do knihy, která vám leží na stolku? Jen tak koukat? Malovat si? Psát si? Rozhodněte se, co uděláte. Fajn. Těšíte se.
- Ještě před tím, než se do této potěšení přinášející činnosti pustíte, vědomým zastavením otevřete prostor přítomné chvíle.
- Je to jako byste si svojí vnitřní pozorností vytvořili niku – výklenek, zahloubený v prostoru a čase, do kterého svým vědomím na pár minut vstoupíte, aniž byste se vzdalovali tomu, kde právě jste, a zůstanete v něm tiše. Posloucháte a díváte se.
- Pozorujete. Co se ozývá? Nespěchejte. Sledujte a poslouchejte vjem či obraz, který přichází. I když máte chuť pojmenovávat, nevytvářejte žádné příběhy a nic, co není. Pamatujte také, že i vjem, že nic nepřichází, je vjemem.
- Rozvíjíte velmi jemný dialog s bytím v přítomném okamžiku a s tím, co v něm prožíváte; vidíte, co přítomnost obsahuje.
- K tomu, co jste zpozorovali a k tomu, co jste si uvědomili, nepřilínávejte. Nechejte vše zase odejít. Vydechněte.
- Ukotvěte v sobě zkušenost vědomého zastavení v přítomné chvíli. Uvědomte si, že jste ji nemohli provést špatně. (Můžete se ale chtít zlepšovat a tyto chvíle vylaďovat.)
- A teď se pusťte do toho, na co se těšíte. Užijte si svůj podzimní čaj či kávu.
Tady bychom mohli skončit, ale ještě dodám, že kdykoli se do niky vědomého zastavení můžete vrátit a v rozvíjení jemného dialogu se sebou a se Životem pokračovat. Nemusíte čekat na čajový dýchánek. V každé malé chvíli stojí za to směrovat úsilí na vytvoření prostoru vědomého zastavení. V něm totiž chodíme ke zdroji živé vody, v prostoru této malé chvíle se necháváme občerstvovat samotným životním mystériem a zbavujeme se tíhy nepotřebného, co už nám neslouží. Uvolňujeme se a naše bytí se stává lehčím.
A v kapitole o říjnu taky Alena píše: „Je potřeba se ztišit, v klidu rozpoznat a ocenit vše, co jsme získali, a oplakat to, co odchází.“ To vše je umění malé chvíle, pro kterou se stačí rozhodnout.
[1] NAĎOVÁ, Alena. Žena v proměnách roku. V Brně: CPress, 2021. ISBN 978-80-264-3947-9.
Začínáme znovu a znovu. A s výčitkami počítáme. Jak na násobný proces sebeobviňování
Často ve své praxi pozoruju, jak málo trpělivosti a soucitu se sebou…
Náš vztah se smrtí je pro život klíčový. Víte, jak to s ní máte?
Hranice mezi světy živých a mrtvých se v tyto dny opět po roce…
Drobný tip na prolomení zaklínadla nevnímané dcery „Až já budu máma, nikdy chybu neudělám!“
Čím jsme mladší, tím snadněji nás může jakékoli zaklínadlo (vlastní i cizí -…
