„Jako letadlo, které vyletí nad mraky…“ – znělo uvnitř mne, když jsem seděla v letadle a odlétala na jeden z ostrovů dávného domova obyvatel potopené Atlantidy. „Jako letadlo, které vyletí nad mraky…“ – zní. A já naslouchám. Sleduji, co přichází. To je přece metafora daru genového klíče 23 s názvem Jednoduchost? A ten je v mém hologenetickém profilu na pozici životního úkolu -, uvědomila jsem si… Sedím...
Jistě tu zákonitost znáte také… Na jevy, které se nacházejí v naší blízkosti, obzvláště na živoucí procesy, kterých jsme součástí, aby si vzal člověk lupu -, když na ně chce pořádně uvidět… Uplynulo devět měsíců ode dne, kdy jsem se naposled rozloučila se svým tátou – před tím, než navždy odešel za obzor známé krajiny, které běžně říkáme život. Byly...
Ano, je fakt, že už byl i den, kdy na Hromnice – o hodinu více, ale až teď vnímám skutečný vnitřní průlom. Uvolnění po prožití nejen uplynulých, přírodou do nitra stažených měsíců, ale hlavně po prožití mé intenzívní zkušenosti, kdy jsem vloni během celého listopadu doprovázela 13 odvážných žen ve třech komorních uskupeních, na jejich Zlaté cestě životem. Nešla jsem touto cestou...
Jdu po chodníku k hrobu tvých rodičů. Jako vždycky – u čtvrtého zastavení křížové cesty odbočím doleva a pak už jen pár kroků. Ach tati, vždyť já tam dnes jdu také za tebou. Je to vážně pravda? Je. A stvrzením této pravdy je urna nesoucí tvé jméno. Dívám se na ni. Byla jsem zvyklá vídat tvé jméno spojené jen s jedním řádkem. S...
Tak si to představte… Držíte v rukou úplně čerstvou knihu, která se na pultech knihkupectví objevila sotva před pěti dny. Držíte vlastně malou, vizuálně sympatickou knížečku, lákající k doteku, o které ale víte, že je víc než pouhou knihou. A to nejen proto, že od počátku sledujete její příchod na svět – od jemného inspirativního chvění v éteru až do této ušlechtilé, hmotné...
Možná proto (nebo zřejmě proto), že v tyhle dny vyvrcholila – řečeno jazykem hvězd – kvadratura Pluta s Merkurem – jdu do hloubky situace, kterou jsem nedávno prožila, když jsem se na chvíli stala „náhodnou“ posluchačkou jednoho workshopu. Pro lepší představu: workshop probíhal ve volné přírodě uvnitř velkého stanu a já byla venku – za jeho otevřenými plachtami. Čekala jsem tam na svoji...
Letos vydaly jabloně i na naší zahradě veliké bohatství. Jablka už máme sklizená a uložená v bedýnkách na terase, kam ještě za nimi chodí slunce. A já tam chodím také často – kochat se jejich vůní. Je to magické. V posledních dnech jsem se kromě terapeutické a transformační práce s klienty intenzívně věnovala impulzu vytvořit a připravit listopadovou sérii Putování Zlatou cestou životem...
Před pár dny jsem zveřejnila na svém webu a facebooku článek (o životě s vnitřní silou), který by se na první dobrou mohl jevit jako výsledek odvážného překročení komfortní zóny introverta. Na jisté úrovni (či při jistém druhu) poznání a vědomí jistě ano, – já jsem introvert – „jak poleno“ … V životě je to však – bez ohledu na psychologickou...
Včera jsem si uvědomila, že chci napsat o tom, jaké to je – dostat do vínku klíče od neveřejné zahrady – tedy o tom, jaké to je naučit se využívat klidné síly uvnitř. Chcete-li zůstat věrni sami sobě a svému vnitřnímu kompasu, a limity toho, kým doopravdy jste, už nepřekračujete (protože jste se v životě mnohokrát poučili, že lež,...
Před pár dny jsem prožila krásné… – opravdu mimořádně vyladěné chvíle při setkání s úžasnou ženou – mojí kolegyní terapeutkou Petrou. V našem (pozemském) životě se neznáme příliš, spíše letmo a krátce, ale shodly jsme se, že na úrovni duše se evidentně známe celé věky. To se zkrátka pozná 🙂 Důvodem našeho setkání bylo mj. povídání o genových klíčích a osobním...
