Čím jsme mladší, tím snadněji nás může jakékoli zaklínadlo (vlastní i cizí – v dobrém i ve zlém) začarovat. A pak trvá pěknou řadu let, než ho prolomíme a z jeho vlivu se osvobodíme. Minimálně abychom si mohli svobodně rozmyslet, zda chceme nadále zůstávat pod jeho vlivem. Zaklínadlo nevnímané dcery Byla jedna rodina. Máma a táta, kterým se s rozdílem 2 let narodily 2...
Život je takový, jak ho prožíváme Každý jeho okamžik naplňujeme svým prožíváním a tvoříme ho, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. V širších přírodních zákonitostech zobrazuje právě adventní čas stav niterného rozpoložení, kdy nám může všechno připadat ztracené, nepřejícím až krutým mrazem omráčené, ztuhlé a bezvýchodně zavřené. V těchto podmínkách není těžké přicházet o důvěru a někdy docela ztratit naději....
Napsala jsem knihu, která není pro každého. Je psaná pro ženy, ale také ne pro všechny. Napsala jsem ji pro ženy, které nehledají snadné návody nebo zkratky, ale hledají cestu, jak do života vnést více lehkosti i ve chvílích, které se zdají plné tíhy. Proč jsem se rozhodla napsat knížku? V adventním čase roku 2020 jsem vyslyšela...
Specifická atmosféra, která rok co rok přichází s tím, kdy se otevře brána mezi zdejším a jiným světem, a kdy je hranice mezi živými a mrtvými nejtenčí, pomalu doznívá. Vlivem dech beroucích hřbitovních scenérií se stovkami a tisíci pokorně zapálených světel za naše blízké zemřelé, i vlivem tajemných halloweenských obrazů, je dojata nejedna duše. A to nejen ta ze zdejšího světa, ale i ta,...
Nepochybuji o tom, že společenství, která mají v základu svého názvu slovo včela, je dlouhá řada. Ale je mezi nimi jedno, s kterým je můj život více než třicet let provázaný, přestože už do něho fakticky dávno nepatřím. A právě tohle společenství nese jméno VČELA-RAN. Pro takové pojmenování měli jeho zakladatelé pádný -, a vlastně zcela prozaický důvod. Byli totiž...
Je květen. Mám narozeniny. S vděčností i zvědavostí se nechávám objímat chvílí, ve které se před lety čas a prostor protnuly – , a já se prvně nadechla. Nořím se do atmosféry chvíle, kterou se samo Bytí s mým prvním nádechem v právě narozeném fyzickém těle prolomilo do pozemské dimenze. Nic naplat – i když jsem „přišla na svět“ v okresní porodnici, punc a vesmírné uspořádání tohoto okamžiku...
To jako fakt? To prostě není možné! To nedám! Připadá mi to úplně nesmyslné! To je chyba v matrixu. Chci se a potřebuji se rozhodnout po svém! A tak dále a tak podobně… Poznáváte je? Vlastně tak ani nesejde na tom, jestli jsou to výkřiky otravných pubertálních klacků nebo frustrovaných dospělých. Podstatné je, že odpor, vztek a zoufalství, které tahle zvolání (ať...
I po těch deseti letech, co se s Panem známe, je to stejně občas docela těžké. Vzbudit se v noci vytržena panickou hrůzou a sledovat, jak mým tělem procházejí vlny děsu v podobě bušícího srdce a touhou běžet a běžet, je fakt náročné. Hrůza, že přicházím o „svůj“ život, je vlastně archetypální hrůzou o Život jako takový. Je v něm strašidelná, děsivá hrůza všech těch,...
„Jako letadlo, které vyletí nad mraky…“ – znělo uvnitř mne, když jsem seděla v letadle a odlétala na jeden z ostrovů dávného domova obyvatel potopené Atlantidy. „Jako letadlo, které vyletí nad mraky…“ – zní. A já naslouchám. Sleduji, co přichází. To je přece metafora daru genového klíče 23 s názvem Jednoduchost? A ten je v mém hologenetickém profilu na pozici životního úkolu -, uvědomila jsem si… Sedím...
Jistě tu zákonitost znáte také… Na jevy, které se nacházejí v naší blízkosti, obzvláště na živoucí procesy, kterých jsme součástí, aby si vzal člověk lupu -, když na ně chce pořádně uvidět… Uplynulo devět měsíců ode dne, kdy jsem se naposled rozloučila se svým tátou – před tím, než navždy odešel za obzor známé krajiny, které běžně říkáme život. Byly...
