Často ve své praxi pozoruju, jak málo trpělivosti a soucitu se sebou ženy mají. A paradoxně právě v těch případech, kdy se záměrně rozhodly, často kvůli tomu, že onemocněly, pro zásadní změnu přístupu k sobě samé. Rozhodly se být k sobě laskavější. Pochopily to a „pracují“ na tom. Mnohé už ve svém životě změnily a přenastavily, protože pochopily, jak moc jsou pod vlivem...
Hranice mezi světy živých a mrtvých se v tyto dny opět po roce ztenčuje. Už kdysi jsem tady o specifičnosti tohoto času psala. A ještě dříve o nutnosti jakkoli se žalu a zármutku nevyhýbat. A protože je pro (náš) život vztah se smrtí klíčový, připadá mi dobré znovu pohled tímto směrem zaostřit. Proč je vlastně náš vztah se smrtí klíčový Klíčovým ho v první...
Vždycky všechno vzorně splněno. Spolehlivě. Někdy přímo brilantně. Podle rovnice sebepotvrzení – když mě chválí, jsem v pořádku – je pro ni pochvala nejen odměnou, ale i hnacím mechanismem, že to má smysl, že její život má smysl, že ona má smysl. Tak se snaží dál – a ještě víc. Při takovém nastavení je skoro nemožné, aby ji...
Čím jsme mladší, tím snadněji nás může jakékoli zaklínadlo (vlastní i cizí – v dobrém i ve zlém) začarovat. A pak trvá pěknou řadu let, než ho prolomíme a z jeho vlivu se osvobodíme. Minimálně abychom si mohli svobodně rozmyslet, zda chceme nadále zůstávat pod jeho vlivem. Zaklínadlo nevnímané dcery Byla jedna rodina. Máma a táta, kterým se s rozdílem 2 let narodily 2...
Život je takový, jak ho prožíváme Každý jeho okamžik naplňujeme svým prožíváním a tvoříme ho, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. V širších přírodních zákonitostech zobrazuje právě adventní čas stav niterného rozpoložení, kdy nám může všechno připadat ztracené, nepřejícím až krutým mrazem omráčené, ztuhlé a bezvýchodně zavřené. V těchto podmínkách není těžké přicházet o důvěru a někdy docela ztratit naději....
Po celý rok mě provází kniha pokorné obdivovatelky a znalkyně přírody Aleny Naďové – Žena v proměnách roku. Je o zrcadlení přírodního cyklu v životě ženy a vždycky už se na kontakt s tímhle krásně pojatým propojením těším. Začal říjen. Listuji tedy kapitolu věnovanou právě příchozímu měsíci barev, vůní, zralosti a rovnováhy. Zaujalo mě, že pohybem října je uvolnění[1] a čtu dál: „Učíme se...
Začíná nový školní rok. Jako přílivová vlna se náhle všude objevuje vysoká intenzita štěbetání a rapování dětí různého věku. V éteru se promíchává s typickou vůní čerstvě naleštěných školních tříd a pak taky s tím vším, co se v těchhle školních třídách odehrává, a den za dnem otiskuje razítka do rozvíjející se sebehodnoty mladých lidí. Jasně že nemyslím ta roztomilá razítka z první třídy...
Juchú! Prázdniny! Už jsou cítit za dveřmi. Dny prázdnin a dovolených. Pro většinu důvod k radosti a pro mnohé – obzvlášť pro rodiče – zároveň starost, co si s volným časem svých dětí počít. Jak jim prázdninový čas vyplnit? Co (ještě) vymyslet a jak je (i sebe) zaměstnat, aby se nenudily a nezahálely? Jak je to s tím prázdnem? Přemýšleli jste někdy...
Napsala jsem knihu, která není pro každého. Je psaná pro ženy, ale také ne pro všechny. Napsala jsem ji pro ženy, které nehledají snadné návody nebo zkratky, ale hledají cestu, jak do života vnést více lehkosti i ve chvílích, které se zdají plné tíhy. Proč jsem se rozhodla napsat knížku? V adventním čase roku 2020 jsem vyslyšela...
Specifická atmosféra, která rok co rok přichází s tím, kdy se otevře brána mezi zdejším a jiným světem, a kdy je hranice mezi živými a mrtvými nejtenčí, pomalu doznívá. Vlivem dech beroucích hřbitovních scenérií se stovkami a tisíci pokorně zapálených světel za naše blízké zemřelé, i vlivem tajemných halloweenských obrazů, je dojata nejedna duše. A to nejen ta ze zdejšího světa, ale i ta,...
