Tak si to představte… Držíte v rukou úplně čerstvou knihu, která se na pultech knihkupectví objevila sotva před pěti dny. Držíte vlastně malou, vizuálně sympatickou knížečku, lákající k doteku, o které ale víte, že je víc než pouhou knihou. A to nejen proto, že od počátku sledujete její příchod na svět – od jemného inspirativního chvění v éteru až do této ušlechtilé, hmotné...
Letos vydaly jabloně i na naší zahradě veliké bohatství. Jablka už máme sklizená a uložená v bedýnkách na terase, kam ještě za nimi chodí slunce. A já tam chodím také často – kochat se jejich vůní. Je to magické. V posledních dnech jsem se kromě terapeutické a transformační práce s klienty intenzívně věnovala impulzu vytvořit a připravit listopadovou sérii Putování Zlatou cestou životem...
Včera jsem si uvědomila, že chci napsat o tom, jaké to je – dostat do vínku klíče od neveřejné zahrady – tedy o tom, jaké to je naučit se využívat klidné síly uvnitř. Chcete-li zůstat věrni sami sobě a svému vnitřnímu kompasu, a limity toho, kým doopravdy jste, už nepřekračujete (protože jste se v životě mnohokrát poučili, že lež,...
„Vím, že jsem musela udělat změnu – chtěla jsem to – ale přesto se teď moc bojím a mám úzkost…“ Takto začíná mluvit na sezení mladá dáma Laura, která udělala nedávno ve svém zaměstnání změnu a za mnou přichází, abych ji pomohla s pocity strachu, které se vynořily, a jsou stále silnější a neodbytnější. Nechce do nového zaměstnání nastoupit úzkostná a plná strachu. Chce se...
Připravuji prostor pro další den, který mám naplněn několika sezeními. Dnes se zrovna vystřídá terapeutické, regenerační i sebepoznávací. Nechávám si v sobě projít každého, kdo dnes na setkání se mnou přijde. Těším se. Vnímám svou chuť do prostoru zvolit vonnou kompozici určenou pro adventní a vánoční čas. Zastavím se a ptám sama sebe, jestli na ni není nějak brzy? Uvědomuji si, že...
V čase letních prázdnin mi zvoní telefon s číslem mé dávné přítelkyně. (Píši dávné, ne proto, že už bychom přítelkyněmi nebyly, ale proto, že nás naše životní cesty fyzicky oddělily, a podoba našeho přátelství se v běžícím čase scvrkla na esemesková narozeninová a novoroční přání.) Zvedám telefon a ozývá se: „Jestli mě nepomůžeš ty, tak už nikdo.“ Věta se silným nábojem… Nechápu...
