Drobný tip na prolomení zaklínadla nevnímané dcery „Až já budu máma, nikdy chybu neudělám!“

Čím jsme mladší, tím snadněji nás může jakékoli zaklínadlo (vlastní i cizí – v dobrém i ve zlém) začarovat. A pak trvá pěknou řadu let, než ho prolomíme a z jeho vlivu se osvobodíme. Minimálně abychom si mohli svobodně rozmyslet, zda chceme nadále zůstávat pod jeho vlivem.

Zaklínadlo nevnímané dcery

Byla jedna rodina.  Máma a táta, kterým se s rozdílem 2 let narodily 2 dcery. A ta první dcera – rodiči vychovávaná jako ta moudřejší – protože přece starší –  musela velmi brzy a na celé roky svého dětství i dospívání zapomenout: sama na sebe, na svoje prožívání; na to, že často pociťuje neúměrné požadavky a nespravedlnost. Přestože se snažila i  jinak, naučila se ustupovat. Jak by taky ne, když ozvat se, že je to nespravedlivé, přineslo nadávky, ponížení a mnohdy také pár ran?

Čas plynul a ze starší dcery se stala máma. A tuhle mámu znám ze své terapeutické praxe. Pro své dítě by udělala cokoli… Výsledek? Vyčerpání a mateřské vyhoření, včetně pocitů viny ze selhání. Ve zkratce – začarována autozaklínadlem nevnímané dcery: „Až já budu máma, nikdy chybu neudělám! A svým dětem žádné příkoří a nespravedlnost neučiním.“

Skvělá motivace stát se natolik horlivým a dokonalým rodičem, že je skoro nemožné nezapomenout na sama sebe a na svoje zdravé limity (o které už ale byla bohužel připravena výchovou jako „té starší a chytřejší, která přece nezlobí“).

Ostatně – právě v tomto koloritu nuceného zapomínání na sebe (a znecitlivování k naplňování zdravého optima dítěte) zaklínadlo zapustilo svůj vliv. Nevnímaná dcera se stala nevnímavou sama k sobě, současně s nastaveným přáním jednou se stát bezchybnou a dokonalou mámou.

Je na čase se ze starého zakletí probrat

Aktuálně – vzhledem k vyhoření a neustálým pocitům selhání – je na čase se ze zakletí kouzla probrat!  

Ale já svojí dceři nic podobného, co dělali naši mně, nechci udělat!

Nedělejte – odpovídám jí na to. A ptám se, co ona by na své mámě tehdy nejvíc ocenila? Sice přes všechna zákoutí důmyslné obrany zaklínadla, ale nakonec jsme na tu rezonující odpověď společně přišly: Nejvíc bych ocenila, aby mě vnímala.  Všechno ostatní, že by se dalo zvládnout (třeba jako: sestra mohla popichovat mě, já sestru ne; já jsem musela mít vyznamenání, u sestry jim to bylo jedno atd.).     

Paráda! Zaklínadlo zlomeno a nachystáno ke každodennímu přepisování do spokojené a udržitelné podoby mateřství, které je jen jednou z mnoha součástí osobního života ženy, byť mnohdy (minimálně po nějaký čas) tou nejsilnější.

Drobný tip

Takže jaký je ten slibovaný drobný tip?

Až se nachytáte pod vlivem zaklínadla být skvělou, ne-li dokonalou mámou, vzpomeňte si, že rozhodně nejde o to neudělat žádnou chybu a nezpůsobit dítěti žádné příkoří. A že nejdokonalejší máma bude nejspíš ta, která dítě vnímá. Vnímá jeho skutečné potřeby – právě takovým způsobem, kterým respektuje jedinečnost dítěte. Vnímá také svoje vlastní potřeby a ví, jak obnovit svoji energii.

A pokud vás napadá, že je to sice hezké, ale jak na to? Přečtěte si naprosto skvělou knihu Jiřího Haldy Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat.[1] a dozvíte se vše podstatné, co rodiče potřebují vědět o naplňování zdravého optima pro svoje děti, aby z nich mohli vyrůst spokojení lidé. A pak taky tvořivou knihu Lehkost mého bytí, která vás naučí vnímat sama sebe a zvládat život uvolněně, s přirozeným klidem a lehkostí.

  [1] HALDA, Jiří. Maličkosti, na které byste při výchově dětí neměli zapomínat. 2020. ISBN: 978-80-270-8773-0.