Letos vydaly jabloně i na naší zahradě veliké bohatství. Jablka už máme sklizená a uložená v bedýnkách na terase, kam ještě za nimi chodí slunce. A já tam chodím také často – kochat se jejich vůní. Je to magické.
V posledních dnech jsem se kromě terapeutické a transformační práce s klienty intenzívně věnovala impulzu vytvořit a připravit listopadovou sérii Putování Zlatou cestou životem s genovými klíči k aktivaci osobních darů. Když jsem konkrétní podobu tohoto nápadu vypustila „do světa“, obratem byla série skupinou zájemců naplněna, a hlásí se ještě další. Otevřu tuto sérii ještě pro jednu nebo možná dvě skupiny -, uvažuji. V každém případě – dnes jsem zaznamenala pokyn mých průvodců a rádců ke klidu a usebrání. A to jsem měla v plánu stihnout tolik věcí! Tak dobře… Počká to.
Usedám tedy ke stolu na terase naší zahrady. Pustím se aspoň do těch jablek a udělám křížaly -, říkám si. Vnímám, že tohle mi „projde“. Aby ne. Jak se ukázalo – loupání a krájení jablek v koupeli zralé jablečné vůně má evidentně pro obnovu duševních sil (alespoň těch mých) vážně dost regenerující efekt. Beru jablka do svých rukou, zastavuji proud myšlenek jdoucích z hlavy, a jen tak jsem… Zevnitř přichází výjev v podobě vzpomínky na živé vánoční obrazy, které jsem před léty stavěla v mém rodném kraji – kutálející se jablka uprostřed silné zimy pod černými holínkami krojovaných mužů a žen jako symbol stále trvajícího života. Ty jo… Ten obraz na mě doteď působí tak mocně? Přímo archetypálně… Cítím, že jsem se ocitla v morfickém poli citové výživy a lásky. (Jablka jsou asi dobrý vstupní kód.) Vstupuji do něho, aniž bych cokoli „hledala“, a uvědomuji si, jak mě v tuto chvíli ukotvuje v mystériu Života. V srdci jeho tajemství. Branka se otevírá a ryzí energie proudí všemi možnými směry. Jsem v krajině obnovy a napojení . Tohle jsem fakt potřebovala – tuhle dávku vlastní blažené sebepéče .
Nevstupuji do pasivní meditace – vždyť přece krájím ta jablka 🙂 Takže zůstávám spíše v kontemplativním rozpoložení a znovu si uvědomuji, jak je fajn – uslyšet a respektovat vnitřní hlas, postarat se o sebe a věnovat si péči takovým způsobem, jako to dělám pro jiné. Kolikrát za den skloňuji při setkání s jinými slovo sebeláska? Pomýšlím srdcem v tuto chvíli na sebe a prožitkem sebelásky se propojuji na světě a ve všech galaxiích se všemi… Chce se mi zazpívat – a tak si zpívám – jak jsem se naučila u Jiřinky Prekopové , která mě uvedla do tajů proměny emocí v láskyplné city: „Nejdřív já a pak ty.“ Jo – a těch jablek je vážně letos hodně!