Přijde chvíle, kdy člověk přestane chtít být lepší. A není to rezignace. Není to ztráta ambicí ani únava ze života. Je to něco jemnějšího – a zároveň mnohem zásadnějšího. Možná poprvé cítíme, kolik sil nás stálo být pořád někým jiným. Kolik energie jsme vložili do opravování sebe sama. Do snahy být klidnější, vyrovnanější, vědomější, laskavější, efektivnější, spirituálnější. Kolik let...
(esej k tématu lehkosti bytí) Lehkost jako podezřelé slovo Slovo lehkost v sobě nese zvláštní napětí. Na jedné straně přitažlivost, na druhé nedůvěru. Jako by v něm bylo cosi, co slibuje úlevu, ale zároveň hrozí, že se stane zkratkou. Možná právě proto je lehkost tak často hledána tam, kde nemůže být — v úniku, zapomnění nebo zjednodušení. A míjena tam, kde se...
(třetí část eseje o lehkosti bytí) Proč je potřeba to pojmenovat Když mluvím o lehkosti bytí, znovu a znovu se ukazuje, že je stejně důležité říct, co tím nemyslím, jako to, co tím myslím. Slovo lehkost je totiž zatížené představami, které s mým pojetím nemají mnoho společného. A právě tyto představy často způsobují, že lehkost působí podezřele, dráždivě nebo nedůvěryhodně....
(pokračování eseje o paradoxu lehkosti bytí) V předchozím článku jsem psala o paradoxu lehkosti bytí, která se nerodí z prázdna ani z úniku, ale až po projití tíhy. O lehkosti, která je zralá, zakotvená a únosná právě proto, že život jsme neobešli, ale vzali adekvátně vážně. Jenže existuje ještě jiná rovina lehkosti, která se neobjevuje až „poté“. Lehkost, která se rodí uprostřed...
(esej k mé knize Lehkost mého bytí) Úvodní zastavení Cítím potřebu se vrátit k otázce, o čem moje kniha Lehkost mého bytí ve skutečnosti je. Ne proto, že by byla nepochopená, ale proto, že její samotný název v sobě nese paradox. Paradox, který může být pro mnohé iritující. Slovo lehkost má totiž v běžném jazyce i kulturní paměti často jinou konotaci, než s jakou...
Mnoho lidí dnes žije s pocitem, že by měli dělat víc. Být aktivnější. Výkonnější. Viditelnější. Jako by hodnota člověka rostla úměrně tomu, kolik toho zvládne, kolik času využije a kolik energie vydá. Jenže dřív nebo později se u mnohých z nás objeví tiché, ale vytrvalé napětí. Pocit, že i když „fungujeme“, něco je vychýlené. Že jsme možná hodně činní, ale...
Uprostřed prázdna Prázdniny. Dovolená. Volné dny.Pro děti slib zábavy, pro rodiče často i výzva: Jak naplnit čas, aby byl smysluplný? Co ještě vymyslet, zařídit, naplánovat, zažít…? Ale i když jsme se už rozběhli, zkusme se na chvilku zastavit. Co vlastně znamená mít prázdniny? Slovo prázdniny v sobě nese význam, který často míjíme – být prázdní, mít volno. Prázdno od rutiny....
Často ve své praxi pozoruju, jak málo trpělivosti a soucitu se sebou ženy mají. A paradoxně právě v těch případech, kdy se záměrně rozhodly, často kvůli tomu, že onemocněly, pro zásadní změnu přístupu k sobě samé. Rozhodly se být k sobě laskavější. Pochopily to a „pracují“ na tom. Mnohé už ve svém životě změnily a přenastavily, protože pochopily, jak moc jsou pod vlivem přehnané sebekritiky, a že...
Hranice mezi světy živých a mrtvých se v tyto dny opět po roce ztenčuje. Už kdysi jsem tady o specifičnosti tohoto času psala. A ještě dříve o nutnosti jakkoli se žalu a zármutku nevyhýbat. A protože je pro (náš) život vztah se smrtí klíčový, připadá mi dobré znovu pohled tímto směrem zaostřit. Proč je vlastně náš vztah se smrtí klíčový Klíčovým ho v první řadě...
Vždycky všechno vzorně splněno. Spolehlivě. Někdy přímo brilantně. Podle rovnice sebepotvrzení – když mě chválí, jsem v pořádku – je pro ni pochvala nejen odměnou, ale i hnacím mechanismem, že to má smysl, že její život má smysl, že ona má smysl. Tak se snaží dál – a ještě víc. Při takovém nastavení je skoro nemožné, aby ji nějaká...
