Co dělá průvodkyně duší, když dostane vnitřní pokyn k usebrání? Krájí jablka a věnuje se sebelásce

Letos vydaly jabloně i na naší zahradě veliké bohatství.  Jablka už máme sklizená a uložená v bedýnkách na terase, kam ještě za nimi chodí slunce.  A já tam chodím také často - kochat se jejich vůní.  Je to magické.  

V posledních dnech jsem se kromě terapeutické a transformační práce s klienty intenzívně věnovala impulzu vytvořit a připravit listopadovou sérii Putování Zlatou cestou životem s genovými klíči k aktivaci osobních darů.  Když jsem konkrétní podobu tohoto nápadu vypustila „do světa“, obratem byla série skupinou zájemců naplněna, a hlásí se ještě další. Otevřu tuto sérii ještě pro jednu nebo možná dvě skupiny, - uvažuji.  V každém případě – dnes jsem zaznamenala pokyn mých průvodců a rádců ke klidu a usebrání. A to jsem měla v plánu stihnout tolik věcí!  Tak dobře… Počká to. Usedám tedy ke stolu na terase naší zahrady.  Pustím se aspoň do těch jablek a udělám křížaly, - říkám si. Vnímám, že tohle mi „projde“.  Aby ne.  Jak se ukázalo -  loupání a krájení jablek v koupeli zralé jablečné vůně - má evidentně pro obnovu duševních sil (alespoň těch mých) vážně dost regenerující efekt .  Beru jablka do svých rukou, zastavuji proud myšlenek jdoucích z hlavy, a jen tak jsem... Zevnitř přichází výjev v podobě vzpomínky na živé vánoční obrazy, které jsem před léty stavěla v mém rodném kraji - kutálející se jablka uprostřed silné zimy pod černými holínkami krojovaných mužů a žen jako symbol stále trvajícího života. Ty jo… Ten obraz na mě doteď působí tak mocně? Přímo archetypálně…  Cítím,  že jsem se  ocitla  v morfickém poli citové výživy a lásky. (Jablka jsou asi dobrý vstupní kód.)  Vstupuji do něho, aniž bych cokoli „hledala“, a uvědomuji si,  jak mě v tuto chvíli ukotvuje v mystériu Života.  V srdci jeho tajemství.  Branka se otevírá a ryzí energie proudí všemi možnými směry. Jsem v krajině obnovy a napojení . Tohle jsem fakt potřebovala – tuhle dávku vlastní blažené sebepéče .  Nevstupuji do pasivní meditace – vždyť přece krájím ta jablka :)  Takže zůstávám spíše v kontemplativním rozpoložení  a znovu si uvědomuji, jak je fajn – uslyšet a respektovat vnitřní hlas, postarat se o sebe a věnovat si péči takovým způsobem, jako to dělám pro jiné. Kolikrát za den skloňuji při setkání s jinými slovo sebeláska? Pomýšlím srdcem v tuto chvíli na sebe a prožitkem  sebelásky se propojuji  na světě a ve všech galaxiích se všemi… Chce se mi zazpívat - a tak si zpívám - jak jsem se naučila u  Jiřinky Prekopové , která mě uvedla do tajů proměny emocí v láskyplné city: „Nejdřív já a pak ty.“  Jo – a těch jablek je vážně letos hodně!