Nebylo to jen překročení komfortní zóny introverta. Byl to akt hlubokého vesmírného přiznání…

17. 9. 2018 | autor: Hana Poláková

Před pár dny jsem zveřejnila na svém webu a facebooku článek (o životě s vnitřní silou), který by se na první dobrou mohl jevit jako výsledek odvážného překročení komfortní zóny introverta. Na jisté úrovni (či při jistém druhu) poznání a vědomí jistě ano,  -  já jsem introvert  - „jak poleno“ … :)     V životě je to však - bez ohledu na psychologickou typologii - mnohem jednodušší, prostší (a o to mysterióznější). Šlo prostě o projevení mé vnitřní esence (optikou genových klíčů - génia) s vesmírnou silou. Vnímala jsem, že tak mám udělat, tak jsem udělala. To by nebylo nic zvláštního.  Jenže v reakcích na tento článek přišel neobvyklý příval energie v podobě poznání, že on to byl vlastně akt veřejného přiznání. Přiznání toho, kdo doopravdy jsem a co tady nyní v tomhle pozemském životě konám.  Co je na tom nového? Probíhalo mnou. Každý, kdo mě zná, tohle přece ví.   Cítila jsem však, jak se v éteru taví energie dále a ten evidentní, neodvratitelný tlak si žádá ještě větší hloubku přiznání… Cože? Chce se mi smlouvat. Proč a k čemu se mám přiznávat? Copak jsem něco udělala? Tak jo… Přestávám se bránit… Je to tak - ať to všichni slyší a vidí! Vlna se éterem pohnula a šíří se mým tělem jako mohutná lavina… Jsem pracovnice světla.  Jsem člověk, který vědomě pracuje s duchovními energiemi (s těmi jemnými, běžným zrakem neviditelnými, které předcházejí vznik všech hmotných forem). A žiju to. Pak mnou procházely pocity z ukamenování a upálení. Píšu procházely, protože prostě jen prošly. Nevyvolaly u mne žádný strach.  Jen jsem je s klidem pozorovala. Byly snad připomínkou stínových vrstev mé (a naší, tedy lidské) DNA, v niž jsou uloženy strachy z odmítnutí, nicoty, výsměchu a ponižování všech těch, kteří kdy měli k jemným energiím blízko? Teď je tento stín patřící celému lidstvu – zase jeho další kousek - navždycky přetaven přijetím v srdcích stejně rezonujících bytostí. Nikdy dopředu nevíme, co přijde, když si dovolíme tvořit v souladu s mystériem života. A pokud se přestáváme starat o budoucnost naší role, začne vesmír prostřednictvím našich životů a našich životních příběhů odhalovat svá tajemství. Byla-li to pro mě výzva – rozpustit tímto vyjádřením hluboký strach z odmítnutí, byl to také čin vesmírného přiznání, při němž některé vrstvy mé (i vesmírné) duše podstoupily riziko odhalení a propustily pěknou dávku strachu z vykonávání duchovní práce. Tak jo…  Vlastně se to stalo – introvert překročil svoji komfortní zónu -  a v morfickém poli lidstva je o tuhle dávku strachu méně - a o to více světla. :)  

Alchymie života

Život je proměna. Plynutí. Svými výzvami ve svém stálém pohybu nikoho nešetří a každého vybízí k využití a rozkvětu osobních darů.  Harmonizovat se prostřednictvím výzev na proud života je mým darem i léty zušlechťovanou dovedností. Tohle harmonizování umím. Je to alchymie života, která proměňuje všechny zdánlivé zmatky, a přináší do života - nikoli dokonalost ale - větší lehkost, jednoduchost a rozkvět pravých osobních darů. Životní alchymii žiju a nejde to už jinak. Prostě proto, že jsem to já. Prostě proto, že jsem se napojila na svoje dary. A prostě proto, že je to osvobozující.   

 

Alchymická konzultace

Přichystal vám život výzvu? Nabízím vám alchymickou konzultaci. V prostoru alchymické konzultace vám pomohu zharmonizovat se s proudem života a s vašimi osobními dary - s vašim géniem. S důvěrou ve vás a v tvůrčí životní sílu vás povedu objevnými a posilujícími kroky k proměně. Budu vás vnímat a reagovat na vás celou svou bytostí a slovy. Kromě sebe samotné, mého talentu pochopení, empatie a vnitřního vhledu, mých terapeutických dovedností a zkušeností, mám ve své alchymické dílně také k dispozici genové klíče,  Bachovy esence  a informace z kvantového - akášického pole


Hanka je žena výjimečné citlivosti a hlubokého vhledu, která pozorně naslouchá a umí slyšet, co je mezi slovy. Má schopnost vidět, co je pod povrchem. Nepodléhá touze interpretovat a hodnotit, skutky dobré ani zlé. Přirovnala bych Hanku ke kouzelné víle, mocné čarodějce, která mi pomohla bolest, smutek a zklamání proměnit v naději, víru a láskyplnost. Děkuji.

Veronika

Jsou chvíle, kdy si člověk nemůže pomoct sám. A paní Poláková mně ve velmi těžkém životním období pomáhala. Vždy na mě měla dostatek času a trpělivosti. Věnovala se mně s velkou pozorností a empatií. Díky ní jsem zvládl věci, které bych před tím nikdy zvládnout neuměl. Až budu zase někdy v nesnázích, vím, že u paní Polákové budu v dobrých rukách.

David

Terapeutická sezení s paní Polákovou byla velmi příjemná a přínosná. Vlastně až při závěrečném hodnocení terapie jsem si uvědomila, jak moc mi terapie pomohla a jak dopředu mě posunula. Při jednotlivých sezeních nešlo o rázné změny, které by mi můj život převrátily o 180 stupňů, ale díky velmi citlivému přístupu paní Polákové jsem začala poznávat svoji pravou podstatu a směr, jakým se dále na své cestě životem ubírat. Děkuji jí za znovu získaný pocit jistoty ve své schopnosti jít si za svými sny.

Magdaléna

Pani Poláková je úžasne empatická a charizmatická osoba. Z každej situácie, do ktorej sa v spoločných rozhovorov ponárame, dokáže vyextrahovať tú pravú podstatu povedaného. To nám vždy umožní dopracovať sa k jadru veci a spoločne to jadro ozdraviť. Z každého sedenia odchádzam s pocitom, že som bola plne vypočutá a že sme našli cestu, ktorou sa ďalej pustiť, aby bolo duši ľahšie. Pre mňa sú sedenia u pani Polákovej velmi ozdravné, príjemné a plnia dokonale svoj účel uľaviť duši. Dakujem, ze ste a ze sme sa zišli.

Zuzana

Jít na konzultaci

Přečtěte si články z mého alchymického blogu

6. 3. 2019

Co jsem uviděla ve zvětšovacím skle pod bolestí z přetrvávajících otázek

Jistě tu zákonitost znáte také… Na jevy, které se nacházejí v naší blízkosti, obzvláště na živoucí procesy, kterých jsme součástí, aby si vzal člověk lupu -, když na ně chce pořádně...

číst více

7. 2. 2019

Jít Zlatou cestu aneb Žádné zkratky do vyšších frekvencí

Ano, je fakt, že už byl i den, kdy na Hromnice - o hodinu více, ale až teď vnímám skutečný vnitřní průlom. Uvolnění po prožití nejen uplynulých, přírodou do nitra stažených měsíců, ale hlavně po...

číst více

6. 11. 2018

Nechci svou hlavu držet nad vodou žalu

Jdu po chodníku k hrobu tvých rodičů. Jako vždycky -  u čtvrtého zastavení  křížové cesty odbočím doleva a  pak už jen pár kroků.  Ach tati, vždyť já tam dnes jdu také za...

číst více


Číst další