Genové klíče vás zavedou do radostnějšího života

Před pár dny jsem prožila krásné… - opravdu mimořádně vyladěné chvíle při setkání s úžasnou ženou – mojí kolegyní terapeutkou Petrou. V našem (pozemském) životě se neznáme příliš, spíše letmo a krátce, ale shodly jsme se, že na úrovni duše se evidentně známe celé věky. To se zkrátka pozná :) Důvodem našeho setkání bylo mj. povídání o genových klíčích a osobním hologenetickém profilu, s nímž se u mě chtěla Petra více seznámit.  Než jsme se k tomu propovídaly, uběhly více než dvě hodiny - a během tohoto času jsme se harmonizovaly v tématu ocenění naší skutečně pravé lidské hodnoty. Tedy ne té, která vychází z nějaké role (matka, manželka, babička, vědkyně, zpěvačka, pečovatelka apod.) – z toho už jsme právě – jak se zdá  – vyrostly… Byla to nádhera! Když jsme naše setkání končily, posteskly jsme si, že nebylo přítomno nahrávací zařízení (to bychom přece mohly nahrávku obratem nasdílet na svých sociálních sítích). No ale nic – uklidnily jsme se, že všechno, co proběhlo mezi námi, stalo se zároveň pro všechny, kteří “to mají podobně“. A tohle vlastně také zobrazilo jednu vrstvu našeho povídání o pravé hodnotě – vrstvu související se zpochybňujícími, umenšujícími otázkami deroucími se zevnitř – i když jen sem tam,  -  ale ano, občas tyto otázky chodí, když pociťujeme propad a začneme (falešně) toužit po uznání z venku. Kdo by nám tak potvrdil, že jsme velké a důležité? Když svoji životní práci vytváříme svojí autentickou přirozeností převážně uvnitř univerzálních životních procesů, skoro nikdo nás nevidí; netrávíme tolik čas „venku“, odkud by nám mohlo přijít uznání -  třeba ve světle facebookových a instagramových reflektorů, když bychom sdílely (nejen) pracovní zážitky a zkušenosti, a sklízely za to uznání v podobě lajků.  Z životních rolí nám toho totiž také paušálně už moc nevyplývá (náš věk, jehož vizuální zobrazení začíná číslem 4, by tomu odpovídal)… Takže  – jak svoji velikost prožívat a vnímat její hodnotu bez závislosti na vnější odezvě? Dá to tedy někdy pěkné úsilí – spojit se se sebou (ne s těmi z venku) a znovu a plně si uvědomit, že žít svoji opravdovou hodnotu koresponduje s projevováním skutečného potenciálu – naší jiskry - génia – ať jsme uvnitř nebo ať na nás vidí a přitakávají nám stovky, tisíce či desetitisíce lidí… Takže přece jen jsme se k těm genovým klíčům prokecaly :)

Genové klíče totiž člověka s jeho pravým géniem propojí. A když se jimi jako s tvůrčím společníkem nechá člověk doprovázet, udělají z něho žijícího génia – tedy ony to vlastně nemusí dělat, protože každý člověk jím už je. Být géniem totiž neznamená mít výjimečný intelekt nebo nějakou další výjimečnost, která člověka proslaví. Genialita je schopnost žít na vrcholu svých možností. Být géniem znamená mít odvahu žít život s otevřeným srdcem – žít velký život, který nemusí mít nic společného se slávou. Génius vzkvétá i v tom „nejobyčejnějším“ prostředí.  Genové klíče jsou ale posly, kteří předají lidské DNA instrukce k projevování a zvládání mnohem radostnějšího života. Genové klíče jsou vesmírným jazykem, jsou utkány ze slov a tato slova nejsou ničím jiným než frekvencemi světla, proměňující naši zbytkovou DNA naplněnou stíny a strachy v dary, které když člověk objeví, zažívá svobodnější a radostnější život. Genové klíče umožňují kompletní změnu představ o sobě, dovolují doslova genetické stahování dat v souladu s osobním géniem - a otevřít se těm nejvyšším možnostem své přirozenosti a velikosti. Genové klíče jsou člověku předkládány jako putování, které navždy změní jeho život, protože osvětlí jeho cestu k rozkvětu – ke sjednocení s vlastní jiskrou – zdrojem – božstvím.  

Tak… Prošly jsme s Petrou její hologenetický profil a toto všechno si znovu v buňkách našich těl uvědomily. Úleva… znovu-napojení… rozzářilo se nové vědomí, když jsme si dovolily do našich buněk dopravit skrze genové klíče více světla. Peti, děkuji za božské setkání!

Autorem, vlastně přijímajícím poslem genových klíčů je Richard Rudd. Díky, Richarde! A díky i tobě Markéto, za transmisi klíčů do našeho krásného prostoru české země a krásného českého jazyka!       

PS: Vážím si všech, kteří jsou venku i uvnitř. Jsme přece všichni géniové :)